Obsah

Kravařský odpust 2019

Ohlédnutí za jednou z největších akcí na Hlučínsku, která proběhla ve dnech 22. - 26. srpna 2019.

Odpustové veselí je za námi... Po kolikáté už? Těžko z hlavy říct. Jsou to již desítky let, s největší pravděpodobností i více než jedno století, kdy se ve stejnou dobu, na stejné místo, tedy k nám do Kravař sjíždí provozovatelé kolotočů, nejrůznějších atrakcí a prodejci nejrůznějšího pouťového zboží. A za nimi proudí davy lidí. Místních, přespolních i těch z velké dálky. Co je na našem odpustu tak lákavého? Proč se stal doslova fenoménem? Svůj velký podíl má na tom sv. Bartoloměj, patron našeho chrámu a také původní myšlenka takto velkých poutí. S radostí musím říct, že tato myšlenka nikdy nebyla a věřím, že ani nikdy nebude zapomenuta. Při slavnostní nedělní mši svaté bylo vidět, že ne všichni návštěvníci jsou místní farníci a skutečně v rámci této poutě přicházejí i cizí poutníci. Neznám nikoho, kdo by se v dětství na tento pětidenní maratón netěšil. Těšili jsme se až tak moc, že nám ani nevadil blížící se konec prázdnin. Tehdy jsme dokázali kolotoče nejen spočítat, ale i pojmenovat. Housenková dráha byl adrenalinový vrchol a vystát frontu na tu správnou gondolu byla povinnost. Ten, kdo si už troufnul do klece, byl opravdový frajer (pro mladší ročníky - klec rovná se něco jako výtahová šachta, přetáčející se působením vlastní síly). Pak si ještě vzpomínám na houpačky-lodičky, Ruské kolo, bourací autíčka, řetízkáč a labutě. Mimochodem na labutě mám jednu krutou vzpomínku, protože nás s kamarádkou nevyvezly a pět minut jsme kroužily při zemi. Trapas. Dnes už kolotoče spočítáme stěží, jména některých nedokážeme správně vyslovit a při pohledu na děti visící hlavou dolů nechápeme a vzpomínáme na náš housenkový adrenalin. Ovšem letošním hitem bylo jednoznačně fascinující obří Ruské kolo, měřící téměř pětatřicet metrů. Tak to tu zaručeně ještě nebylo. K tomu všemu doprovodný program, v dobré vůli poskládaný tak, aby byl pro všechny. Ať si každý přijde na své, ať už to byla cimbálová muzika, praví rockeři z Turba, první superstar Aneta Langerová či poctivá dechovka. Máme to za sebou. Vše se podařilo. A za všechny organizátory děkuji paní starostce, protože se skutečně postarala o dokonalou synchronizaci všech složek. A během těch několika dnů intenzivních příprav jsem nesčetněkrát slyšela její slova „Hlavně, ať se nikomu nic nestane“, protože být starostkou je holt starost. A tu naše paní starostka o nás má.


Monika Ševčíková, oddělení kultury
Foto: Armin Mruzek