Obsah

Historie Kravař

Poprvé byly Kravaře písemně doloženy v roce 1224. Obec Kouty, dnes městská část Kravař, se poprvé zmiňuje roku 1238 a třetí městská část, Dvořisko, až ve 2. polovině 18. století.

Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové slavného rodu Benešoviců (původem z Benešova u Prahy), kteří se označovali ve svém šlechtickém přídomku jako "páni z Kravař". Tento rod patřil od 13. do 15. století k nejbohatším na Moravě, vlastnil také například Helfštýn, Fulnek, Starý Jičín, Plumlov a Strážnici. Z jejich erbu mají Kravaře odvozen svůj městský znak - zavinutou střelu. Benešovičtí si zde ve 2. polovině 13. stol. vystavěli tvrz. Jejím posledním majitelem z tohoto mocného šlechtického rodu se stal Petr Strážnický z Kravař, který byl roku 1420 donucen v důsledku svého husitského přesvědčení rodové sídlo prodat.

Za dalšího významného vlastníka kravařského panství můžeme považovat polského šlechtice a lékaře Michala Sendivoje ze Skorska, který jej obdržel za třicetileté války v roce 1630, a to díky úzkým kontaktům s císařským dvorem, na kterém působil za vlády Rudolfa II. jako alchymista. Sendivojova dcera Veronika se po otcově smrti roku 1636 provdala za Jakuba svobodného pána Eichendorffa, a právě s rodem Eichendorffů začala další důležitá etapa kravařského panství. V letech 1721 - 28 si totiž Jan Rudolf Eichendorff nechal svůj zámek (na místě bývalé tvrze) přestavět v duchu vrcholného baroka v hildebrandtském stylu (autor díla pocházel pravděpodobně z okruhu významných vídeňských architektů), a v této podobě jej můžeme obdivovat dodnes, i přes ničivý požár, který zámek postihl roku 1937. Rod Eichendorffů vlastnil kravařské sídlo do roku 1782, kdy jej pro značné dluhy prodal. Poté se zde rychle střídali nepříliš významní majitelé.

V roce 1742 prohrála rakouská císařovna Marie Terezie válku o Slezsko, a tudíž i o Kravaře a Kouty, které byly spolu s celým Hlučínskem postoupeny Prusku. Dvořisko, které leží už "za vodou" (Hlučín-sko má přirozenou historickou hranici v řece Opavě), zůstalo Rakousku. Zpět k tehdejšímu Českoslo-vensku bylo území Hlučínska připojeno až roku 1920. Po dobu nacistické okupace se stalo opět sou-částí německé říše.
Milníkem v novodobých kravařských dějinách je rok 1960, kdy se po připojení sousedních obcí Kouty a Dvořisko staly Kravaře městem. Od roku 2003 pak vykonává jako obec s rozšířenou působností správu devíti obcí - Bolatic, Chuchelné, Kobeřic, Kravař, Rohova, Strahovic, Sudic, Štěpánkovic a Třebomi.


Michal Sendivoj ze Skorska (1566-1636)

Pocházel z rodiny zchudlého polského šlechtice, který vlastnil malý statek v okolí Krakova. V Krakově také Michal Sendivoj studoval na tamní univerzitě a zde se seznámil s pracemi předních evropských alchymistů. Také jej nadchla jejich snaha najít kámen mudrců a symbol bohatství - zlato.

Po studijních pobytech v Itálii, Německu a Rakousku začal v roce 1595 svou kariéru alchymisty na pražském dvoře císaře Rudolfa II., známého přívržence vědy a umění a též známého podivína. Zde působil několik let a jako dvorní alchymista a lékař si vysloužil uznání samotného císaře, který mu roku 1598 udělil titul dvorního rady. V Čechách zůstal až do roku 1604. Později se toulal po různých knížecích dvorech v Ně-mecku a Polsku, až v roce 1620 zakotvil ve Vídni na dvoře císaře Ferdinanda II. Úzké kontakty s císařem mu umožnily v roce 1630 získat darem propadlé kravařské panství v hodnotě 18 000 tolarů. Šlo o zkonfiskovaný majetek Kašpara Macáka z Ottenburku, který za dánskomansfeldského vpádu na Opavsko v letech 1626 - 27 intenzívně podporoval tuto protihabsburskou frontu. Sendivoj žil v Kravařích do roku 1636, kdy ze-mřel. Kde je pochován, nevíme. Kravařský majetek připadl jeho jediné dceři Marii Veronice, která se provdala za Jakuba z Eichendorffu.

Z dochovaných zpráv víme, že Michal Sendivoj nežil v Kravařích příliš poklidně, neboť šlo o osobu velmi hádavou, která vedla časté majetkové spory se svými sousedy. Ostatně již v minulosti byl stíhán za různé majetkové delikty, jak to u lidí jeho typu bývalo mnohdy zvykem.

Sendivoj napsal pět latinských traktátů s alchymistickým obsahem, které v průběhu 17. a 18. století vyšly více jak 150 krát v různých nakladatelstvích Evropy. Romantický polský spisovatel Józef Bogdan Dziekonski vydal v roce 1838 román s prostým názvem Sendziwoj, věnovaný životu tohoto polského alchymisty. Pro čtenáře našeho věku je to již ale dosti nudné a rozvláčné čtení. Závěrečná část románu se odehrává v Kravařích, které jsou zasazeny, v duchu tehdejšího romantismu, do údolí obklopeného vysokými horami.

 

Práce Michala Sendivoje:
  • Tractatus de lapide philosophorum (Novum lumen chymicum). Praha 1604
  • Parabola, seu aesigima philosophicum. Praha 1604
  • Processus super centrum universi, seu Sal centrale. Paris 1608.
  • Dialogus Mercurii alchymistae et natura. Köln 1607.
  • Tractatus de sulphure. Strassbourg 1613.