Obsah

Historie Kravař

Poprvé byly Kravaře písemně doloženy v roce 1224. Obec Kouty, dnes městská část Kravař, se poprvé zmiňuje roku 1238 a třetí městská část, Dvořisko, až ve 2. polovině 18. století.

Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové slavného rodu Benešoviců (původem z Benešova u Prahy), kteří se označovali ve svém šlechtickém přídomku jako "páni z Kravař". Tento rod patřil od 13. do 15. století k nejbohatším na Moravě, vlastnil také například Helfštýn, Fulnek, Starý Jičín, Plumlov a Strážnici. Z jejich erbu mají Kravaře odvozen svůj městský znak - zavinutou střelu. Benešovičtí si zde ve 2. polovině 13. stol. vystavěli tvrz. Jejím posledním majitelem z tohoto mocného šlechtického rodu se stal Petr Strážnický z Kravař, který byl roku 1420 donucen v důsledku svého husitského přesvědčení rodové sídlo prodat.

Za dalšího významného vlastníka kravařského panství můžeme považovat polského šlechtice a lékaře Michala Sendivoje ze Skorska, který jej obdržel za třicetileté války v roce 1630, a to díky úzkým kontaktům s císařským dvorem, na kterém působil za vlády Rudolfa II. jako alchymista. Sendivojova dcera Veronika se po otcově smrti roku 1636 provdala za Jakuba svobodného pána Eichendorffa, a právě s rodem Eichendorffů začala další důležitá etapa kravařského panství. V letech 1721 - 28 si totiž Jan Rudolf Eichendorff nechal svůj zámek (na místě bývalé tvrze) přestavět v duchu vrcholného baroka v hildebrandtském stylu (autor díla pocházel pravděpodobně z okruhu významných vídeňských architektů), a v této podobě jej můžeme obdivovat dodnes, i přes ničivý požár, který zámek postihl roku 1937. Rod Eichendorffů vlastnil kravařské sídlo do roku 1782, kdy jej pro značné dluhy prodal. Poté se zde rychle střídali nepříliš významní majitelé.

V roce 1742 prohrála rakouská císařovna Marie Terezie válku o Slezsko, a tudíž i o Kravaře a Kouty, které byly spolu s celým Hlučínskem postoupeny Prusku. Dvořisko, které leží už "za vodou" (Hlučín-sko má přirozenou historickou hranici v řece Opavě), zůstalo Rakousku. Zpět k tehdejšímu Českoslo-vensku bylo území Hlučínska připojeno až roku 1920. Po dobu nacistické okupace se stalo opět sou-částí německé říše.
Milníkem v novodobých kravařských dějinách je rok 1960, kdy se po připojení sousedních obcí Kouty a Dvořisko staly Kravaře městem. Od roku 2003 pak vykonává jako obec s rozšířenou působností správu devíti obcí - Bolatic, Chuchelné, Kobeřic, Kravař, Rohova, Strahovic, Sudic, Štěpánkovic a Třebomi.


Josef Seyfried (1865-1923)

Významné stavební dominanty Kravař jsou dílem stavitele Josefa Seyfrieda (* 25. 9. 1865 v Kravařích - † 20. 9. 1923 v Kravařích). Syn zednického mistra studoval nejprve na gymnáziu, ale po třech letech musel studia zanechat pro přílišné finanční zatížení. Pak pracoval jako úředník u různých stavebních firem v Opavě a Těšíně.

Velmi si oblíbil kreslířské práce, v nichž vynikal precizností a čistotou provedení. Rovněž se věnoval hudbě a zvláště hře na varhany. Navštěvoval konzervatoř ve Vratislavi, ale dlouholetá těžká choroba jej donutila vrátit se zpět do Kravař. Jako samouk studoval architekturu a začal realizovat různé projekty pro rodnou obec a okolí. V Kravařích podle jeho návrhu vzniklo několik monumentálních i drobných užitkových staveb, koncipovaných v duchu severoněmecké pseudogotiky. Tyto stavby dodnes město charakterizují a komplex kostela a budov městského a farního úřadu jsou zapsány do seznamu chráněných památkových objektů.

 

Výčet objektů jím projektovaných je obsáhlý:
  • kostel, jehož stavba byla realizována v letech 1894 - 1896
  • pošta (před rokem 1898)
  • budova kláštera (dnes městský úřad), postavená v letech 1905 - 1907
  • fara (1907 - 1909)
  • několik drobných obytných budov, roztroušených v Kravařích na Opavské, Bezručově a Nábřežní ulici
  • dům na Bezručově ulici, který si sám navrhl a později také obýval
  • církevní stavby v Sudicích, Ludgeřovicích, Křenovicích, Velkých Petrovicích (poslední dvě obce se nacházejí v Polsku) a mnohé jiné menší objekty (kaple na Svobodě)