Obsah

Historie Kravař

Poprvé byly Kravaře písemně doloženy v roce 1224. Obec Kouty, dnes městská část Kravař, se poprvé zmiňuje roku 1238 a třetí městská část, Dvořisko, až ve 2. polovině 18. století.

Mezi lety 1224 a 1263 obdrželi kravařské panství členové slavného rodu Benešoviců (původem z Benešova u Prahy), kteří se označovali ve svém šlechtickém přídomku jako "páni z Kravař". Tento rod patřil od 13. do 15. století k nejbohatším na Moravě, vlastnil také například Helfštýn, Fulnek, Starý Jičín, Plumlov a Strážnici. Z jejich erbu mají Kravaře odvozen svůj městský znak - zavinutou střelu. Benešovičtí si zde ve 2. polovině 13. stol. vystavěli tvrz. Jejím posledním majitelem z tohoto mocného šlechtického rodu se stal Petr Strážnický z Kravař, který byl roku 1420 donucen v důsledku svého husitského přesvědčení rodové sídlo prodat.

Za dalšího významného vlastníka kravařského panství můžeme považovat polského šlechtice a lékaře Michala Sendivoje ze Skorska, který jej obdržel za třicetileté války v roce 1630, a to díky úzkým kontaktům s císařským dvorem, na kterém působil za vlády Rudolfa II. jako alchymista. Sendivojova dcera Veronika se po otcově smrti roku 1636 provdala za Jakuba svobodného pána Eichendorffa, a právě s rodem Eichendorffů začala další důležitá etapa kravařského panství. V letech 1721 - 28 si totiž Jan Rudolf Eichendorff nechal svůj zámek (na místě bývalé tvrze) přestavět v duchu vrcholného baroka v hildebrandtském stylu (autor díla pocházel pravděpodobně z okruhu významných vídeňských architektů), a v této podobě jej můžeme obdivovat dodnes, i přes ničivý požár, který zámek postihl roku 1937. Rod Eichendorffů vlastnil kravařské sídlo do roku 1782, kdy jej pro značné dluhy prodal. Poté se zde rychle střídali nepříliš významní majitelé.

V roce 1742 prohrála rakouská císařovna Marie Terezie válku o Slezsko, a tudíž i o Kravaře a Kouty, které byly spolu s celým Hlučínskem postoupeny Prusku. Dvořisko, které leží už "za vodou" (Hlučín-sko má přirozenou historickou hranici v řece Opavě), zůstalo Rakousku. Zpět k tehdejšímu Českoslo-vensku bylo území Hlučínska připojeno až roku 1920. Po dobu nacistické okupace se stalo opět sou-částí německé říše.
Milníkem v novodobých kravařských dějinách je rok 1960, kdy se po připojení sousedních obcí Kouty a Dvořisko staly Kravaře městem. Od roku 2003 pak vykonává jako obec s rozšířenou působností správu devíti obcí - Bolatic, Chuchelné, Kobeřic, Kravař, Rohova, Strahovic, Sudic, Štěpánkovic a Třebomi.


Petr z Kravař (1389-1434)

Petr z Kravař byl posledním majitelem panství z rodu pánů z Kravař. V roce 1416 jej po smrti jeho příbuzného Lacka z Kravař jmenoval český král Václav IV. hejtmanem moravským, což byl vlastně králův zástupce na Moravě. Byl to všeobecně vážený muž, patřičně bohatý, vlastnící rozsáhlé statky na Moravě a ve Slezsku, jenž stál v čele moravské šlechty.

Neklidné doby husitského hnutí jej donutily v roce 1420 k odprodeji svého sídla a některých dalších slezských statků. Kravaře a Kouty odkoupil Mikuláš ze Šlevic, Píšť Pavel ze Sovince, ves Razumovice Boček z Labutě a vesnice Velké Hoštice a Komárov Jan Chelm z Výškovic.

Petr z Kravař byl horlivým ctitelem Husova učení a účastnil se protestních sjezdů šlechty ve Velkém Meziříčí, Brně a Praze, konaných proti Husovu uvěznění a upálení. Přičiněním Petra z Kravař dosáhlo husitské hnutí v počátcích svého rozvoje značného významu. Později stál na straně umírněného křídla husitů, které se snažilo dosáhnout uznání kališnictví mírovými prostředky. Proto se v roce 1429 připojil k průvodu Prokopa Velikého, který se ubíral na mírový sjezd do Bratislavy.

Jménem Petra z Kravař je nazvána i jedna z ulic v Kravařích.